Balkán jsme opustili trajektem z Dubrovníku. Přepluli jsme do Bari na Apeninský poloostrov a před námi byl přesun až do Palerma. Čekalo nás zcela nové dobrodružství, nové země a pro nás na novém kontinentě. Jelikož neumíme jen jet, navštívili jsme alespoň městečko Alberobello zapsané na seznamu UNESCO a užili si koupačku v moři. Přes Messinský průliv nás trajekt přepravil na Sicílii a 30. srpna před polednem jsme z Palerma vypluli směr Tunis.

​

Po asi devíti hodinách jsme dorazili do tuniského přístavu. Zvládli všechny obstrukce spojené s vyloděním a hraničním přechodem. V pozdních hodinách jsme byli oficiálně vpuštěni do Afriky na území Tuniska. Vzali jsme to proti směru hodinových ručiček. Zamířili jsme na severní pobřeží, smočit unavená těla do průzračných mořských vod. Jednou z prvních zastávek byl Mys Angela, nejsevernější bod Tuniska a zároveň celé Afriky. Podívali jsme se za vodními buvoly do NP Ichkeul a navštívili město Tabarka, z jehož pevnosti se nám nabídli výhledy na město a pobřeží. Na chvíli jsme se ocitli zpět v Evropě díky architektuře ve vesnici Bani Matir a schovali se před nemilosrdnými slunečními paprsky ve stínu korkových dubů. Nekonečné olivové háje nás doprovázeli na cestě za historií do UNESCO archeologického naleziště Dougga a vystoupali jsme na proslulou Jogurthovu horu. Také jsme byli několikrát eskortováni, hledali ukryté nástěnné malby a ochutnávali dobroty místní kuchyně. Navštívili jsme město Tozeur a jeho okolí a viděli místa spojená s filmy Star Wars a Anglický pacient. Zapadli jsme v poušti a byli vysvobozeni místním Berberem, díky kterému jsme ochutnali čerstvý berberský chléb a projeli se na velbloudech.

​

Průzkum Tuniska jsme na několik týdnů přerušili, abychom mohli poznat kus další země. Po prvním nezdaru na hraničním přechodu jsme uspěli na přechodu jiném, i když ani ten nebyl zrovna procházka růžovou zahradou. Ale vše jsme zvládli a byli nakonec srdečně přivítáni

v Alžírsku, největší africké zemi. Alžírsko nás hned od začátku mile překvapilo, přes vřelé lidi, zajímavá města a památky, opravdu nízké ceny. Přestože jde o muslimskou zemi, tak nás jako turisty nesvazovala striktnost oblékání. Nikdo se ani křivě nepodíval na naše odhalené nohy a paže v kraťasech a tílkách.

​

Od hranic jsme zamířili k moři a pokračovali na západ. Uchvátilo nás třeba město Constantine, posazené na skalním ostrohu nad kaňonem řeky Rumel, kde jsme měli možnost všichni včetně hafana jet kabinovou lanovkou nabízející úchvatné výhledy. Vučko budil ještě větší pozornost než my dva a pro mnohé místní posloužil jako terapeutický pes, když měli možnost překonat strach a pohladit si ho. Užívali jsme si nákupy na trzích, v pekárnách, cukrárnách a ochutnávali alžírskou kuchyni. Navštívili jsme rozlehlá archeologická naleziště např. Timgat, který je zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO Zavítali jsme do bělostného Alžíru, hlavního města země, kde jsme obdivovali mešitu s nejvyšším minaretem na světě, či památník Martyr´s Memorial považovaný za symbol nezávislosti Alžíru. Byli jsme více než zklamáni starou čtvrtí Casbah chlubící se označením UNESCO. Koupali jsme se v moři u Tipazu a přecpali se ve vyhlášené rybí restaurace, kam nás pozval sám majitel. U Tlemcenu jsme se ponořili do hlubin krápníkové jeskyně a při cestě do Taghitu zažili malou písečnou bouři. Procházeli jsme se po dunách, vychutnávali si jedinečný západ slunce na nekonečné poušti a pozorovali stáda velbloudů. Od Taghitu jsme to vzali na východ přes nečekanou krajinu jak z amerických westernů zpět na hranice. Alžírsko nás zcela ohromilo svou krásou a pohostinností místních.

​

Musíme přiznat, že návrat do Tuniska a jeho turističtější části po čase stráveném v turisty v podstatě nedotčeném Alžírsku byl poněkud náročnější především při návštěvě míst spojených se Star Wars či na východním pobřeží v okolí Tunisu či Djerby, kam se běžně lítá na dovolenou. Přesto jsme našli plno příjemných a pohodových míst na koupání v moři a přespání. Užili si procházky historickými centry třeba Monastiru či Sousse. Zašli si jen s místními pro nezapomenutelnou zkušenost do lázní.

Africké putování se blížilo ke konci a před námi byla dlouhá plavba zpět do Evropy. Čekal nás trajekt z Tunisu až do Civitavecchii a poté už jízda do Čech. Ale když už jsme projížděli kolem San Marina, kde jsme oba byli jen jako děti, rozhodli jsme si ho pořádně projít. Dobře jsme udělali, mile nás překvapilo a s čistým svědomím jsme zakončili naše letošní putování.