Přišlo léto a nás to opět zaválo na Balkán. Naše láska k této části Evropy se prostě nezapře. Tentokrát se vše obešlo bez komplikací, úrazy a nemoci se nám naštěstí vyhnuly. Nic nám nebránilo se ponořit do plánovaných projektů, do objevování nových míst a návratu na ta, která nás v minulosti již okouzlila.

​

Cestu přes Maďarsko jsme si zpříjemnili zastávkou na kafe u kamaráda a klasicky jsme si nenechali ujít občerstvení v podobě obřího langoše. Na hraničním přechodu z Chorvatska do Bosny a Hercegoviny jsme nečekaně potkali známého kamioňáka, svět je opravdu malý. Přes Modrič jsme pokračovali do našeho oblíbeného Sarajeva. Courali jsme se tradičně uličkami zdejšího bazaru, zajeli se podívat k prameni řeky Bosny a ponořili se konečně více do pozůstatků zimních olympijských her z roku 1984. Prošli jsme se bobovou dráhou, kterou zdobí řada povedených grafitů včetně častého vyobrazení vlka Vučka, původního maskota Olympiády. Vyhlídka Čolina kapa nám nabídla celé Sarajevo jako na dlani. Vyšlápli jsme si na skokanský můstek, rozhodně nedoporučujeme těm, kteří mají strach z výšek, ale skokani jsou fakt borci! Olympijské okýnko jsme zakončili u hotelu Igman Foča, cíle milovníků urbexu. Poté už jsme spěchali do Černé Hory za našimi přáteli na Razvršje v NP Durmitor.

​

Zdrželi jsme se několik dnů, vyšli si na pár vrcholů a rozhodli jsme se vydat na okruh za dalším poznáním. V Albánii jsme se vykoupali ve Skadarském jezeru a zajeli se podívat do turistických Theth. Rychle jsme pochopili, že to není místo pro nás. Odjeli jsme raději do Severní Makedonie, která nás už před lety nadchla. Zvolili jsme trasu plnou přírody, měst, památek, trhů a skvělého jídla. Třeba v Debaru jsme si vychutnali nezapomenutelnou šarskou pljeskavici a zaplavali si ve zdejším jezeře. V nedalekém NP Mavrovo si vyšlápli do hor a za vodopády. Obdivovali jsme krásu malované mešity v Tetovu a zdolali jsme hraniční trek v pohoří Sharplanina. Projeli jsme se na lodičce kaňonem Matka a nechali se pohltit monumenty velkolepé Skopje. Přes vinařskou oblast jsme zavítali za památkami do Bitoly a před bolševníky prchli z NP Pelister. Nezapomenutelnou pohodu jsme si užili na břehu Ohridského jezera. To vše a mnohem víc nám poskytla nádherná Severní Makedonie.

​

Vrátili jsme se do NP Durmitor, abychom se plně vrhli do chození po horách a zdolávání zdejších známých a hlavně těch neprofláklých vrcholů. Objeli jsme samozřejmě i vyhlídkovou silnici tzv. Durmitorský prstenec a nečekaně se nám nabídl pohled na řeku Pivu ze sedáku při zdolávání via ferraty. Koncem srpna jsme se rozloučili s naším černohorským zázemím, protože nás volalo nové dobrodružství.