Klasická cesta přes Slovensko, Maďarsko, Srbsko a tentokrát na hraniční přechod Preševo – Tabanovce do Severní Makedonie. Po hodince na hranicích jsme se rázem ocitli v 50. společné zemi. Zamířili jsme na pozdní prohlídku hlavního města Skopje.

Z pevnosti Kale na kopci jsme měli celé město jako na dlani a centrem to byla rychlovka, hlavní dominanty jsou blízko u sebe – kamenný most z 15. století klenoucí se přes řeku Vardar, náměstí Makedonija s obří sochou Alexandra Velikého, vítězný oblouk připomínající nezávislost Severní Makedonie, či socha Matky Terezy. Nedaleko Skopje se nachází turisty oblíbený kaňon Matka, jímž protéká řeka Treska. Jezdí se tu na lodičkách, šlapadlech, prochází se kaňonem a posedává v restauracích. My jsme si vyšli ke kostelíku sv. Nikoli na kopci a cestou zpět zavítali i do kaňonu.

Cestou do pohoří Šar planina jsme zastavili v Tetovu, hlavním městě albánské menšiny, což je cítit ze všech stran. Z lyžařského střediska Popova Šapka jsme se vydali na rozdýchání na vrchol Anteni 2531 m n. m. Nepotkali jsme žádného turistu, zato jsme viděli šakala, lišku, pasáčka se stádem ovcí a se šarplaninci, plemenem psů chovaným v této oblasti. 
V NP Mavrovo jsme kromě stejnojmenného jezera navštívili tradiční vesnici Galichnik a vyšlápli na horu Medenica 2163 m n. m.. Další zastávkou bylo plavání v Debarském jezeře. V albánském městečku Debar jsme se posilnili obří šarskou pljeskavicí a zamířili jsme do nedalekého opraveného Bigorského monastýru na prohlídku. Kulturu vystřídala opět příroda. Potrápili jsme Dyea úděsnou 13 km dlouhou cestou do Strezimiru, výchozího bodu na Golem Korab 2764 m n. m., nejvyšší horu Severní Makedonie i Albánie, kterou jsme dalšího dne pokořili.

Samozřejmě jsme nevynechali jedno z nejstarších, nejhlubších a největších krasových jezer světa, jezero Ohrid, cestou k němu jsme udělali malou odbočku do Vevčani k prameni řeky Vevčani. Na březích jezera v městečku Ohrid jsme se nechali unést historií – pevnost, hradby, amfiteátr a hlavně kostely, kterých tu původně bývalo 365, aby měli věřící na každý den jiný kostel. Posunuli jsme se kolem jezera jižněji ke klášteru Sv. Naum, kde se nacházejí jedny z nejhezčích míst na koupání. 

Přejeli jsme NP Galichica, projeli kolem jezera Prespa a nechali se mile překvapit městem Bitola. Přesunuli jsme se do NP Pelister, ve kterém jsme si nemohli nechat ujít nejvyšší horu Pelister 2601 m n. m., na jejíž vrchol vede náročná cesta po kamenech příhodně zvaná Rocky trail. Úžasný zážitek! Přes Bitolu, Prilep, Kavadarci jsme se octli v regionu Tikveš, v oblasti vína, které jsme poctivě koštovali po celou dobu. Nacházejí se tu i významné vykopávky římsko-helensko-byzantského města Stobi nabízející mimo jiné úchvatné mozaiky. Historií jsme se rozloučili se Severní Makedonií. 

Navštívili jsme Kosovo, abychom se podívali na pohoří Šar planina z jiné strany v podobě NP Šara. Zvolili jsme třetí nejvyšší vrchol Kosova Peskovi 2651 m n. m. a podle stezky bylo znát, že z kosovské strany na něj moc lidí nezavítá. Podívali jsme se do hezkého centra města Prizren, kde jsou na místní radnici k vidění slova díků zemím, které uznaly nezávislost Kosova včetně České republiky. Nachází se tu i památka UNESCO v podobě kostela Pany Marie obehnaného žiletkáčem a uzavřenou bránou. Hlavní město Priština nás zklamalo a další kostel UNESCO Gračanica též. Ale za vidění rozhodně stojí záchranný park v Novosellë pro medvědy hnědé, kteří byli osvobození z osobního vlastnictví a úděsných životních podmínek.