Pozor na to, co si přejete. Naše první velká společná cesta vedla do Itálie, protože jsem se zmínila, že je to můj sen. Jenže já jsem si představovala romantickou cestu Itálií v malém autíčku a Daniel přišel s tím, že to projedeme na kolech. Výlet do Itálie se konal a jelo se na kolech, tomu se říká kompromis. 

Z Železné Rudy jsme vyrazili s plně naloženými koly přes Německo a podél řeky Inn do Rakouska za prohlídkou Salzburgu. Pokračovali jsme přes Insbruck do průsmyku Brenner a do vysněné Itálie, i když sever Itálie je svou krajinou a naturelem obyvatel spíše spolková země Rakouska.

U Brixenu, kde skončil ve vyhnanství Karel Havlíček Borovský, jsme oslavili první společné výročí. Projeli jsme přes Bolzano, Trento kolem jezera Lago di Garda do Verony, ve které byla povinná zastávka kvůli mé lásce k Shakespearovi. Bohužel realita přinesla turisty přeplněná místa spojená s dílem slavného dramatika a drahé vstupné. Šlápli jsme do pedálů a pokračovali městy jako Mantova, Modena, Bologna přes sedlo Passo Della Raticosa až do Florencie, jejíž historické centrum v podvečerním světle pro nás mělo až čarovnou moc. Za šikmou věží do Pisy jsme se táhli nekonečnou rovinou a na kole nekonečná rovina opravdu znamená nekonečná rovina. Odtud pak jízda vedla po pobřeží a přes vnitrozemí klikatou cestou do Volterry s různými zastávkami až do Říma, který jsme si užili naplno po vzoru filmu Prázdniny v Římě včetně Vatikánu.
V Neapoli jsme měli možnost poznat dobrosrdečnost místních při pomoci s opravou nosné osy vozíku a prohlídka nedalekých Pompejí nás pohltila na několik hodin. Šlo o jedinečný a zcela nezapomenutelný zážitek. Po přejezdu Messsinské úžiny jsme dorazili na ostrov Sicílie, z kterého nás trajekt po komplikovanějším začátku převezl na jeden z ostrovů souostroví Lipary. Šlo o takovou menší dovolenou na naší cestě, udělali jsme si pohodu v kempu, do kterých jsme v podstatě až na výjimky nejezdili, prozkoumali několik ostrovů, podnikli pěší výlety i plavbu lodí. 

Sicílii jsme obkroužili po směru hodinových ručiček. Vyšlápli jsme si část Etny, která byla možná bez průvodce. Navštívili jsme řadu krásných měst jako Catania, Siracusy či Noto. Naší pozornosti neuniklo Údolí chrámů u Agrigenta a od něj přímou trasou do hlavního sicilského města Palerma, odkud nás čekal opět přesun trajektem na Sardinii do Cagliari. Zamířili jsme do Oristana na sardinské západní pobřeží a přesouvali se postupně od západu na sever až do Olbia. Užili jsme si naplno koupání v průzračném moři, úseky se stoupáním a klesáním měnící se jak na horské dráze. Z přístavního města Olbia jsme chytili trajekt zpět na pevninskou Itálii do Livorna. Obtěžkáni množstvím tekutých suvenýrů a darů pro rodiny jsme rádi využili vlak k přemístění do Florencie, odkud jsme měli v plánu jet vláčkem až domů, ale člověk míní, dráhy mění. Přes několikeré ujišťování, zda daný vlak bere kola, přišlo na nástupišti zklamání, že vlak je plný a kola neberou. Jelikož v Německu probíhal Oktoberfest, tak všechny vlaky tím směrem byly přeplněné a dostat do nich kolo bylo zcela bez šance. Po probdělé noci u nádraží, která rozhodně neměla nic společného s romantickou částí Florencie, jsme ráno vyřešili situaci přesunem třemi různými vlaky do Brenneru. Bylo to poměrně náročné, vždy přestěhovat z jednoho vagonu do dalšího dvě kola, plný vozík, brašny a zbylou bagáž, ale zvládli jsme to. Z Brenneru jsme dojeli na kole do Hall in Tirol, kde si nás rodina vyzvedla autem.