Naše první velká cesta po návratu z amerických kontinentů vedla do severní Evropy. Pořídili jsme si autíčko a předělali ho na obytný van, s kterým jsme vyrazili za dobrodružstvím na evropském kontinentu. Jeli jsme přes Polsko, kde jsme oslavili Danielovy narozeniny, navštívili Varšavu a Belovějšský prales se zubry. No a zubří steak nechutnal vůbec špatně!

Velkou neznámou pro nás byla trojce pobaltských států – Litva, Lotyšsko a Estonsko. Litva nás překvapila množstvím překrásných jezer vhodných pro kajak. Nevynechali jsme zde ani jeden národní park a zdolali i nejvyšší vrchol, což není rozhodně nic těžkého, jelikož jeho výška je 294 m n. m. Prohlédli jsme si hlavní město Vilnius a na Kuržské kose se věnovali běžné zábavě – hledání jantarů na pláži. 

Lotyšsko nám ukázalo, že když člověk věří ve šťastný konec, tak se objeví dobří lidé, kteří rádi pomůžou. V Lotyšsku nám totiž odešla převodovka a chvíli trvalo, než vše zapadlo tak, jak mělo. Narazili jsme na chlápka, co zná chlápka a najednou byli převodovka, automechanik i ubytování. Automechanik s manželkou se nás dokonce ujali a postarali se o nás jako o vlastní. Vše se vyřešilo a my jsme pokračovali do NP Gauja, kolem Rigy do Rižského zálivu, který nás provázel i v Estonsku. 

Jelikož se nám dostalo mylných informací ohledně ruských víz, že musíme vstoupit do země od začátku jejich platnosti a ještě jsme ztratili čas rozbitou převodovkou, tak jsme trochu pospíchali. Na Estonsko nám nezbylo tolik času, jak bylo původně v plánu. I tak jsme si užili třeba pěkné místo v borovém háji u Rižského zálivu, prohlídku Tallinu, návštěvu NP Lahemaa a úžasné setkání s hravou liškou u Čudského jezera.

Z hraničního města Narva jsme po zmatečných peripetiích vstoupili do Ruska a naším prvním cílem byl Petrohrad, který nás zcela pohltil svou velkolepostí, krásou, přes Auroru až po Ermitráž. Samozřejmě byla i ruská zmrzlina! Objeli jsme Ladožské jezero, které mnohdy vlnami připomínalo moře a nabízelo postupně různorodý vzhled krajiny, až jsme dorazili do hraničního města Vyborg. Místní trh se nám postaral o skvělé suvenýry jako vyšívané válenky, matriožku a nedaleká restaurace zase zahřála naše žaludky pořádnou porcí pelmení.

Přejezd do Finska byl pohodový, až nás to překvapilo. Finsko je opravdu zemí jezer, ale plno jich je ne dobře přístupných. Užili jsme si rybaření a kajak i na největším finském jezeře Saimaa, zajeli do NP Kolovesi, či se zastavili u největšího dřevěného kostela na světě a prozkoumali jedny z nejstarších skalních maleb v Severských zemích. Nevynechali jsme řadu NP, významných měst a mezi nimi samozřejmě hlavní město Helsinky.

Od Botnického zálivu v Oulu jsme zamířili do NP Oulanka, kde nás konečně čekala zvířena v podobě sobů téměř na každém kroku. Pokračovali jsme přes zimní středisko Ruka do poměrně komerčního Rovaniemi, ve kterém jsme překročili Polární kruh. Naše další kroky vedly do Švédska. Ve Švédsku nám ze začátku počasí bohužel nepřálo a při návštěvě Kiruny a NP Abisko panovaly déšť, mlha a zima. Odtud trasa vedla vrchem do Norska kolem Narviku na věhlasné a svéhlavé Lofoty a Vesterály, na kterých jsme si nenechali ujít řadu treků, návštěvu města s nejkratším názvem na světě, prohlídku sušáren ryb a ochutnávku salámu z místní zvěře.

Trajektem jsme se z ostrovů vrátili na pevninu a ujížděli po silnici E6, z které se daly podnikat příjemné a zajímavé zastávky, za vrcholky místních kopců, za přírodními zajímavostmi jako obří vodní víry, či ledovce. Občas nás odradily přehnané ceny parkovného, vstupu či množství lidí. Proto jsme zvolili vedlejší trasu a nakonec přejezd zpět do Švédska, kde jsme byli v podstatě jen my a místní. Zdolali jsme posvátnou horu Sámů. Pokračovali jsme přes městečko s názvem jak z Pána prstenů, Storuman. Napojili jsme se na známou silnici divočiny, ale bylo bohužel takové vedro, že se ani veverka neukázala. Nicméně ráz přírody nám připomněl Kanadu.

Věnovali jsme čas Östersund a jeho okolí. Pohltilo nás horské město Åre. Poté jsme opět změnili zemi, Švédsko za Norsko, a na další etapu se k nám přidal kamarád, kterého jsme nabrali v Trondheimu. Společně jsme projeli věhlasnou Trolí stezku, zavítali do rodiště naší oblíbené značky Devold do Langevågu. Jeli jsme trajektem, užili si fjordů, ledovců, vodopádů, deště i vrcholků, kterým holdují převážně jen sami Norové. Po dosažení hlavního města, prohlídce sportovního střediska Holmenkollenu jsme osiřeli a prchli do středního Švédska. Tam na nás čekaly klid, krásná krajina národních parků a rezervací, obří borůvky, vrcholky ke zdolání, přírodní nej i dávná historie z dob Vikingů. Pomalým tempem jsme dorazili až do rodiště oblíbené dětské autorky Astrid Lindgren do Vimmerby a odtud už přišlo rozloučení se Švédskem a naší severskou cestou, a to stylově přes Öresundský most z Malmö do Dánska a směr domů.