Naše působení v Severní Americe odstartoval zisk ročních Working holiday víz pro Kanadu, tedy povolení k pobytu a práci v zemi. Odletěli jsme do Vancouveru, kde nám poskytl na pár nocí zázemí český pár Nikola a Honza, abychom v klidu vyřídili potřebné formality a poznali město. Trajektem jsme se přesunuli na ostrov Vancouver Island kvůli koupi obytného vanu, který se stal naším parťákem a po většinu času i domovem.

Po celou dobu v Kanadě jsme se drželi v anglicky mluvící západní části a seznámili se tak s provinciemi Britská Kolumbie a Alberta, ve kterých jsme i pracovali, a s teritorii Yukon a Severozápadní teritoria. Česali jsme třešně, jablka, stříhali víno a poctivě uklízeli v hotelu v indiánské rezervaci, což nám přineslo blízké seznámení s původními obyvateli. Užívali jsme si plnými doušky dechberoucí krajiny v průběhu všech ročních období. Chodili jsme po horách, rybařili, vychutnávali si dokonalé úlovky v podobě pstruhů a štik. Na raftu si užili divokou řeku Kicking Horse a na člunu rybaření na různých jezerech. Zdolali jsme řadu treků nejen ve všech národních parcích Skalistých hor, ale i v řadě provinčních parků, přírodních rezervacích a dalších oblastech a měli možnost potkávat medvědy, losy, kojoty, lišky, bizony, orly a další zvířata ve volné přírodě. V zimě jsme jezdili na běžkách, koupali se v horkých pramenech, rybařili na dírkách na zamrzlém jezeře.

Na Yukonu jsme kromě jiné navštívili např. věhlasné Dawson City, zkoušeli rýžovat zlato, ochutnali losa, prošli se po nejmenší poušti světa u Carcrossu či se v NP Kluane nechali letadélkem přenést na ledovec Hobbart, který je nejdelší nepolární ledovec planety, a díky tomu jsme se ocitli tváří tvář nejvyšší hoře Kanady (Mt. Logan 5959 m n. m.).

První vstup do Spojených států amerických byl návštěvou Aljašky, kam jsme vyrazili za proslulým Chilkoot trailem, trasou, kterou zdolávali zlatokopové v době zlaté horečky. Vydali jsme se do divočiny NP Denali a zažili setkání s medvědy grizzly. Dojeli jsme až za Polární kruh, kde slunce nešlo spát. Druhý vstup do USA byl do „Lower 48“, opět jsme se drželi v západní části země a cílem byly především přírodní krásy národních parků, kterých jsme nakonec prozkoumali 18 plus řadu monumentů, rezervací apod. NP Death Valley nás zavedl pod úroveň hladiny moře, v NP Sequoia, Kings Canyon a Redwood nás bolelo za krkem z obdivování stromových velikánů. V NP Grand Canyon jsme si vyzkoušeli obrácený trek, nejdřív vzhůru dolů a pak nahoru. Skalní útvary tzv. hoodoos v NP Bryce Canyon připomínaly hrady z pohádek a NP Yellowstone nám setkání s Méďou Béďou nepřinesl, ale stáda bizonů, antilop, jelenů a nepřeberné množství tryskající, bublajících gejzírů ano. Stovky odstínů zelené, až zrak přecházel, nabídnul NP Olympic. Tohle je jen malá ochutnávka, ale každý park, který jsme navštívili, byl jedinečný a působivý. Všechny v nás zanechaly neskonalý obdiv k Matce přírodě a jejímu umění.

Po návratu z USA jsme si zajeli ještě za posledním dobrodružstvím v Kanadě, do již zasněžených Severních teritorií, abychom zkusili dohnat kouzlo polární záře. Brázdili jsme silnice, kde člověk opravdu pochopil, co znamená být daleko od civilizace. Dorazili jsme i k Velkému Otročímu jezeru, které by svou rozlohou pokrylo víc než polovinu naší republiky. Cíl výpravy byl splněn a aurora se nám ukázala a hned několikrát, taková pomyslná tečka za nezapomenutelným časem stráveným v Kanadě.

Vrátili jsme se na Vancouver Island. S těžkým srdcem a slzami v očích jsme prodali naše milované autíčko. Tím se kruh uzavřel. Trajektem jsme se vrátili do Vancouveru a dopravili se na letiště, kde naše dobrodružství po Severní Americe začalo a taky skončilo. Nezapomenutelné zážitky zůstaly naší součástí a my se vydali vstříc novým místům.