top of page
DSC_8802.JPG

Nejen Slovinsko

14. – 22. 8. 2021

9 dní
1 799,1km

Rakousko, Slovinsko, Itálie

Slovinsko.png

Jako cíl letní dovolené jsme zvolili Slovinsko. Kvůli nesmyslně vysokým poplatkům za slovinské dálnice a i ucpanému tunelu Karavanky jsme použili sjezd za Villachem a zcela bez problémů přejeli přes hraniční přechod Arnoldstein do Slovinska.

Naše první kroky vedli do informačního centra v Kranjské Goře, poté následovala lehká via ferrata u Gozd Martuljek hezkou soutěskou na protažení těla po dlouhé cestě. Íčko v Bledu bylo podstatně nápomocnější než to předešlé, ale průjezd ucpaným Bledem byla zkouška nervů, v sezoně běžná záležitost. V Bohinjské Bistrici jsme v nádražní hospůdce ochutnali tzv. Mashinburgera, houska, potřená vepřovou pomazánkou, pljeskavica (něco jako placatý karbenátek z mletého masa), kyselé zelí, balkánský sýr a to vše od lokálních dodavatelů, plus točené pivo Laško, vynikající! Z nádražky jsme byli svědkem příjezdu vlaku pro auta, což nás nadchlo natolik, že za pár dní jsme se vrátili na Mashinburgera a na jízdu autovlakem do Mostu na Soči. 

Proslulé Bledské jezero jsme zbrázdili na svém kajaku i s vyloděním na ostrůvku. Od Bohinjského jezera jsme vyrazili serpentinami na výšlap k Črno jezero a na vyhlídku na samotné Bohinjsko jezero, ve kterém jsme si po výletě zaplavali. Přesunuli jsme se na Velkou planinu na pohodové místo v International Piknik Center Pri Jurju, chlápek tu má restauraci a na své louce nechává parkovat za malou úplatu obytňáky, což je v této zemi plné zákazů záslužná činnost. Bohužel počasí nebylo vrcholové, alespoň jsme poznávali místní prameny a soutěsky. Z klidnější části zpět do Triglavského NP k jednomu z nejvyšších a nejmohutnějších vodopádů v zemi, k 106 m vysokému vodopádu Boka a za osvěžením do ledových vod řeky Soče. 

Prchli jsme přes sedlo Predel 1156 m n. m. do Itálie k jezeru Lago del Predel. Další den nám přálo počasí při zdolání překrásného vrcholu Cima del Lago 2127 m n. m., ze kterého byly dokonalé výhledy na slovinské Julské Alpy. Před návratem domů jsme se ještě ve Slovinsku zastavili u jezera Jasna pro fotku se symbolem Julských Alp se Zlatorogem (kozorožcem).
Slovinsko nemá moc společného se zeměmi Balkánu, asi kromě jídla. Pro nás je to spíše desátá spolková země Rakouska, nejen díky upravené a čisté krajině, ale třeba i kvůli cenám. Měli jsme plno plánů, jak prozkoumáme Julské Alpy a okolí, ale člověk míní a život mění. Zjistili jsme, že Slovinsko, přestože je krásné, není zemí pro nás. Striktní zákazy volného přespávání v autě. Pokud nechcete do sedla Vršič a nemáte kondičku horského vůdce, tak výšlap na vysoké vrcholky hor z výstupových míst jsou náročné, protože se začíná opravdu v nízké nadmořské výšce. No a těch lidí, v podstatě hlava na hlavě a to není nic pro nás. 

 

bottom of page