top of page
Ruzova_laguna_Mexiko.JPG

Střední Amerika

16. 11. 2016 – 30. 1. 2017

76 dní

Mexiko
Belize
Guatemala
El Salvador
Honduras
Nikaragua
Kostarika
Panama

Central_America.png
Belize.png
Guatemala.png
Salvador.png
Honduras.png
Nicaragua.png
Kostarika.png
Panama.png

Po rozloučení s Kanadou a prodání našeho milovaného domečku na čtyřech kolech jsme odletěli z Vancouveru do hlavního města Mexika. V Mexico City jsme se po pár dnech rozkoukali a vydali se místní dopravou na průzkum napříč všemi zeměmi Střední Ameriky.

V Mexiku jsme poznávali města plná historie, stavby mayské civilizace včetně jednoho z novodobých divů světa Chichén Itzá. Koupali jsme se v pohádkových cenotech i Mexickém zálivu a užívali si dokonalé místní kuchyně. Belize přineslo po nabitém Mexiku poklidnou vlnu na karibském pobřeží, návštěvu ruin Chahal Pech a hlavně blízké seznámení s leguány zelenými.
Guatemala nás zcela pohltila svou energií. Země plná historie, úžasné přírody, majestátních sopek, divokého oceánu a přátelských lidí. Měli jsme možnost prozkoumat ruiny starověkého mayského města Tikal zapsaného na seznamu UNESCO, zdolat řadu vrcholů a mj. vulkán Tajamulco, nejvyšší horu Guatemaly, která je zároveň nejvyšším vrcholem celé Střední Ameriky, a ještě s tím bonusem, že to bylo na 24. prosince.  Kromě Vánoc jsme v Guatemale oslavili i Silvestra na pláži u Tichého oceánu, kde jsme pomáhali pouštět želvičky vstříc jejich nelehkému osudu. Guatemala se stala naší srdcovou zemí Střední Ameriky.

El Salvador byl celkem rychlá zastávka. Nechtěli jsme do turisticky profláklého surfovacího místa, místo toho jsme zvolili výstup na třetí nejvyšší sopku v zemi, kam jsme bohužel šli ve větší skupině pod dozorem hlídky, přestože jsme se rozhodně necítili ohroženi ničím a nikým jako po celou dobu přesunu v této zemi.  
Honduras byla země Střední Ameriky, která nás nenadchla, přestože jsme navštívili nejznámější ruiny Copán, kde volně létají papoušci Ara. V hlavním městě jsme poprvé zažili divný pocit, protože po vystoupení z autobusu se všichni pasažéři rozprchli do taxíků a my zůstali stát sami na opuštěné ulici, kde domy na oknech měli mříže a nad brankami byly ostnáče a žiletkáče. Běžně jsme do vzdálenosti jednoho kilometru chodili do hostelů po svých, tady jsme si vzali raději taxíka jako ostatní. Honduras jsme s radostí opustili, protože nás ničím neoslovil. 

Nikaragua, země plná potenciálu, který chtěli hodně rychle využít a dostat se na úroveň již známe Kostariky. Ceny už trochu nasadili, ale služby úplně neodpovídaly. Byla to první země, kde se nás snažili ošidit při jízdě místní dopravou, a i když šlo vlastně o pakatel, tak jsme se i za podpory místních nedali. Ve městě Léon jsme se bosi prošli po střeše největší katedrály Střední Ameriky, vulkán Masaya nám nabídnul neuvěřitelný pohled na lávu a v Granadě jsme si nechali uplést náramky na nohu, které s námi jsou do teď. V Pacifiku jsme poprvé vyzkoušeli, jak těžké je surfování, jedna lekce surfaře opravdu nedělá.
Kostarika a její úchvatné Karibské pobřeží přinesly pohodu, klid a skvělé setkání s krajanem. Ve volné přírodě jsme viděli malpy kapucínské, vřešťany a hlavně lenochody, kteří jsou opravdu tak pomalí, jak jsou všude prezentováni. Podle hesla místních obyvatel „Pura vida“, tedy „čistý život“, což znamená hodnotně strávený čas, žádný stres, kvalitní jídlo, hlavně pohoda, jsme se po celou dobu snažili řídit, i když s kontem všudypřítomných amerických turistů by to bylo podstatně jednodušší. Pokračovali jsme raději o dům dál, do poslední země Střední Ameriky, do Panamy.


 V Panamě jsme si opět užili divokého Pacifiku, navštívili jsme Panamský kanál a viděli i krokodýla. Setkali jsme se s kamarády, kteří tu byli na dovolené a díky nim zažili večer all inclusive, což pro baťůžkáře byl opravdu těžký kalibr a nezapomenutelný zážitek. Hlavní město nám ukázalo plno obřích budov a hlavně letiště, odkud nás čekala cesta do Jižní Ameriky.

 

bottom of page