top of page
DSC_9712.JPG

Vánoční Černá Hora 2021

24. 12. 2021 – 1. 1. 2022

10 dní
2 833,6 km

Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora

Durmitor2021.png

V současné době nemáme tolik svobody, jak jsme bývali zvyklí, proto jsme se rozhodli každé společné volno využít naplno. Vánoční prázdniny přinesly jedenáct dní dovolené a to byla výzva. Zabalili jsme naši bílou krásku a v den, kdy většina dolaďovala bramborový salát a obalovala kapra, jsme uháněli po dálnici směr náš milovaný Balkán. Jet na Štědrý den, mělo nespornou výhodu, velkou část cesty jsme frčeli po dálnicích osamoceni.

Na Boží hod jsme zavítali do Sarajeva. Prošli jsme si oblíbený trh ve čtvrti Baščaršija, nasáli klid v Gazi Husrev-begově mešitě, která je největší v Bosně a Hercegovině, a samozřejmě jsme nevynechali ani místní kuchyni a točené Sarajevsko. Pokračovali jsme sice hlavní silnicí k hranicím s Černou Horou, ale ta byla v úděsném stavu, což bylo osudné našemu transportéru. Naštěstí do cíle jsme bez problémů dojeli, i když s klapáním v pravém předním kole. Ve večerních hodinách jsme konečně dorazili do Žabljaku a NP Durmitor. Mišo, náš kamarád a majitel kempu a apartmánů na Razvršje, už nás čekal s ubytováním a my si po dlouhé cestě mohli pořádně odpočinout, tedy až po přivítání v podobě rakije a turské kafy.

Černou Horu jsme znali především za letního počasí, ale zasypanou sněhem ještě ne a to jsme chtěli změnit. I když počasí nepřálo stoprocentně, my si to užili na jedničku. Díky kontaktu od Miši jsme dostali naše autíčko do péče místního šikuly, který hned identifikoval problém v homokinetickém kloubu, zařídil součástku a skvěle opravil. Kráska byla v pořádku, dostala opožděný dárek k Vánocům a nás už nic netrápilo, mohli jsme si užívat plnými doušky, co nabízí NP Durmitor. Začali jsme zvolna nostalgickou procházkou Žabljaku a okolí. 

Jelikož zimní sezóna začínala až Silvestrem, museli jsme si cesty sněhem prošlápnout po většinu času sami, i tu lesem z Razvršje k Crnemu jezeru. Dali jsme si výletík na běžkách, cestou necestou, vyráželi jsme za výhledy na zasněžené vrcholky, ozkoušeli jsme sněžnice a Daniel provětral i své sjezdovky v místním skiareálu. Zavítali jsme i do naší oblíbené hospůdky, která se za těch pár let nezměnila. Atmosféra, majitel i dobroty zůstali.
Na Nový rok jsme se bohužel museli rozloučit a vydat se směr domov, i když modré nebe a sluníčko vybízelo k výletům. Čas v Černé Hoře neměl chybu! 

 

bottom of page