Zima pro nás opět byla ve znamení francouzských vinic, práce na nich a cestování po blízkém i vzdálenějším okolí. Po zkušenosti z předešlého roku plného deště, mokra, bahna a vlhka jsme se ponaučili a předstan jsme vyměnili za karavan, oslí farmu za louku mezi vinicemi. Z Čech jsme si přitáhli malý karavan, který jsme zaparkovali přímo u nekonečných řádek vinné révy. Karavan nám díky solárnímu panelu, plynové bombě a nádrže na vodu poskytnul skvělé zázemí, dostatek prostoru a pohodlí, abychom po práci mohli být v suchu, teple a netýrali naši milovanou dodávku Dyea.

​

​

Stříhali jsme rostlinky, navazovali zbylé proutky, strhávali staré větvičky a pálili je, prostě dělali vše, co je potřeba, aby byla vinice na sezonu připravená. Když přálo počasí, vydávali jsme se na víkendy k Atlantiku, na místa známá i nová. Vrátili jsme se na oblíbené ostrovy Ȋle de Reé a Ȋle d’Oléron, které se prostě nikdy neomrzí. Navštívili opět výběžek nad Royanem, kde stojí úžasný maják Phare de la Coubre. Zajeli jsme si i k Dune du Pilat, největší písečné duně Evropy. I historie nás opět nenechala na pokoji, zavítali jsme do starého centra Angoulême, města proslulého komiksy, či opevněné vesnice Brouage, ve které se dá jen stěží představit, že v dobách minulých šlo o významný evropský přístav. Prošli jsme se po malebném nábřeží věhlasného La Rochelle, kde jsme si tentokrát nenechali ujít zdejší Aquarium nabízející pestrou škálu všemožných vodních potvůrek. Letos jsme konečně stihli i jízdu na kajaku na řece Charente.

Po čtyřech měsících přišel čas se zase na chvíli rozloučit. Karavan jsme „zazimovali“ u kamarádů na zahradě, kde na nás bude čekat do příští zimy. Zcela upřímně, osvědčil se a byl nám domovem. Ještě jsme upálili čarodějnici a poté se vydali do Čech.